Narodila se 3. listopadu 1906 ve Vídni do slavné hudební rodiny. Její otec Arnold Rosé byl vynikajícím koncertním houslistou, který založil proslulý Rosé kvartet a po padesát let byl koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a orchestru Dvorní opery. Její matkou byla sestra jednoho z nejslavnějších rakouských skladatelů Gustava Mahlera. Alma se od dětství učila hře na housle pod vedením svého otce a již na počátku 20. let začala pravidelně vystupovat.

V roce 1930 se Alma Rosé provdala za českého houslistu Vášu Příhodu, žili spolu střídavě v Čechách a na koncertních turné. V roce 1935 se manželé rozešli.

Od roku 1932 také Alma vedla populární ženský orchestr Wiener Walzermädeln, na jehož repertoáru byla klasická i operetní hudba.

Nástup nacistů v Německu v roce 1933 znamenal pro Alminu rodinu počátek špatných časů. Roséovi sice byla pokřtěni, ale podle nacistických zákonů byli Židé. Po obsazení Rakouska nacisty se rozhodli emigrovat. Doufali, že hudba jim pomůže přežít. Stěhují se do Londýna, ale štěstěna se k nim obrátila zády, živoří. Alma se rozhodne vrátit na pevninu, snaží se koncertovat. Byla přece slavná, všichni ji měli rádi. Z počátku se jí to jakžtakž daří. Azyl nachází na počátku války v Nizozemí. I když ji rodina nabádá, aby urychleně odjela do Londýna, Alma zůstává, koncertuje na soukromých akcích. Uzavře fiktivní sňatek s nizozemským inženýrem a tím zatajit svůj židovský původ. Bohužel to nevyjde.  Koncem roku 1942 se konečně rozhodne uprchnout z Nizozemí. Má falešný pas. Útěk se nezdaří. Na francouzsko-švýcarských hranicích je zadržena. Několik měsíců stráví ve francouzském táboře Drancy. V červenci 1943 ji odvezou spolu s dalšími do Osvětimi.

V táboře vystupuje pod jménem svého nizozemského manžela. Nikdo v ní nepozná slavnou umělkyni. Když projde po příjezdu selekcí je vybrána na lékařské pokusy doktora Mengeleho. Většinou to znamenalo utrpení a smrt. Jedna z vězeňkyň, která pracovala v kartotéce, kde byly pečlivě vedeny záznamy všech nelidských experimentů, které Mengele na lidech prováděl, si Almy všimla, poznala ji a upozornila na ni Mengeleho. Ten od pokusů na Almě Rosé upustil a předal ji vrchní dozorkyni Marii Mandelové, která hledala hudebnice do své táborové kapely.

Táborové kapely měly v koncentračních táborech za úkol hrát vězňům ráno do pochodu na práci a večer při návratu. Často byla využívána i k trápení lidí, kteří často museli po návratu z těžké práce pochodovat. Vyhladovělí a vyčerpaní vězni byli často obuti jen do dřeváků, v létě na ně pražilo slunce, v zimě, nedostatečně oblečení, mrzli. Kdo vypadl, byl zkopán a zbit, často už nevstal. Táborová kapela také sloužila pro rozptýlení vedení tábora či obveselení dozorců na jejich oslavách a pitkách.

Počátky ženské táborové kapely v Osvětimi sahají do května 1943. Založila ji vrchní dozorkyně Maria Mandelová. Vedení svěřila polské učitelce Zofii Czajkowské, která si vybírala její členy z vězeňkyň hrající na nějaký nástroj. Neměla ale hudební vzdělání, takže kapela měla mizernou úroveň. Proto okamžitě po objevení se Almy Rosé Mandelová Czajkowskou vyhodí a nahradí ji Almou.  Jmenuje ji nejen kapelnicí, ale i kápem celého bloku. Alma postupně nabírá do kapely zkušené hráčky především z řad židovských vězeňkyň. Původní členky zkušeným hudebnicím nestačí. Alma stojí před těžkým rozhodnutím, ale nic jiného jí nezbývá než slabé hudebnice vyřadit. Jak vzpomínala členka orchestru, cellistka Anita Lasker-Wallfisch: „Alma dobře věděla, že pokud se jí nepodaří vytvořit přijatelnou kapelu, jdeme všichni do plynu.“ Propustit někoho z pracovního komanda však v Osvětimi znamenalo jeho smrt. Alma si tedy vyřazené ponechává na svém bloku jako asistentky, kopistky, textařky a těm, co se neuplatnili, vymohla přesun na jinou práci.

Alma v táboře přežila jeden rok. V dubnu 1944 náhle záhadně zemřela, pravděpodobně po pozření otráveného jídla. (Zdroj wikipedia)