O nás

Olga Strusková – spisovatelka, režisérka

Vytvořila přes šedesát filmových dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace HBF (Hoso Bunka Foundation) za šíření dramatické tvorby.

Od roku 1996 se věnuje také divadelní tvorbě. Podílela se režijně na vzniku zpěvohry Ester, v české premiéře u nás uvedla monodrama izraelské autorky Navy Semel Jotam, věčné dítě, které bylo dvě sezóny uváděno v Divadle U hasičů v Praze a následné tři sezóny se hrálo jako klubové představení po celé ČR pod názvem V očích hledej duši. V roce 1998 nastudovala jako koprodukci Pražské Židovské obce a Violy scénické pásmo moderní hebrejské poezie Svícen v poušti, které bylo rovněž uváděno i na malých mimopražských scénách. Úpravou textu a režijně se podílela na vzniku terezínského „retro-kabaretu“ autora Jacoba Lurii žije život!, provozovaného v letech 2001-2003. V květnu 2005 nastudovala pro Lyru Pragensis monodrama Šimon izraelského autora českého původu Jitzaka Bar-Josefa a na podzim 2005 monodrama Frida K. španělské autorky Glorie Montero o slavné, avšak kontroverzní mexické malířce. Představení bylo s úspěchem uváděno čtyři sezóny. V roce 2007 nastudovala opět kabaret, odehrávající se v terezínském ghettu, s názvem Klub ztracených talentů. Vznikl jako koprodukce Lyry Pragensis s Židovskou obcí v Praze.

V listopadu 2009 uvedla v premiéře hru Chlapec z planety D.S.,kterou napsala na motivy knihy Malý princ. Společně s hercem Janem Zadražilem v ní účinkovaly dětis Downovým syndromem z celé ČR.

Koncem roku 2010 nastudovala pro Palác Akropolis původní divadelní hru Lubomíra Feĺdeka Smrt v růžovém o posledních dnech života slavné šansoniérky Edith Piaf se Zorou Jandovou v hlavní roli. O rok později inscenovala ve Vršovickém divadle MANA pořad Umění milovat život z korespondence Berty Suttnerové-Kinské a Björnstjerna Björnsona a v roce 2012 pořad Stopy, co doby tropí z literárního díla Aloise Volkmana. Během následujícího roku uvedla v divadle MANA představení nazvané Takový sníh už nepadá…, které bylo poctou Rudolfu Pellarovi, a komponované večery Příběhy zvonů I. a Příběhy zvonů II. – než odletí do Říma. V roce 2014 realizovala scénický pořad Odkaz Berty Suttnerové-Kinské a monodrama Z deníku hraběnky M. V červnu 2015 vytvořila komponovaný pořad Děti za nic nemohou, věnovaný celoživotnímu odkazu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové a v listopadu téhož roku měla premiéru její divadelní adaptace knihy Návrat mladého prince, kterou volně navazuje na své předešlé dílo Chlapec z planety D.S. S herci Janem Potměšilem a Jiřím Roskotem v ní vystupovalo 11 mladých lidí s Downovým syndromem. V roce 2016 nastudovala s Otakarem Brouskem ml., Andreou Černou a Janem Zadražilem představení Tajný deník Karla IV., uvedla scénické čtení z povídek Venduly Pačesové Zastřihávání křídel, komponovaný pořad Dvacet let na cestě ke 20.výročí Společnosti D.S.a vzpomínkový pořad na Arnošta Lustiga nazvaný Devětkrát mazal tov!, jehož protagonisty byli Josef Somr, Táňa Fischerová, Dita Kaplanová, Kateryna Kolcová-Tlustá a Alexander Shonert. V roce 2018 měl premiéru její pořad Svět naruby, sestavený z poezie Věry Weislitzové-Lustigové a pořad Miroslav Horníček – Písně a smích, který uvedlo v premiéře Divadlo U Valšů. V roce 2019 vytvořila pořad Skrytý velikán, věnovaný 150. výročí narození prof. Dr. Rudolfa Jedličky.

Kromě divadelních představení realizovala také řadu scénických a literárních pořadů, například Přijďte nás poznat!, Osm světel, Narozeniny na planetě D.S., Osmkrát mazal tov! pocta Arnoštu Lustigovi, Purimšpíl: O Ester a jiných ženách, Nebe nad námi (Ha-šamajim me-alejnu).

Sarah Haváčová

Vystudovala obor činoherní herectví na JAMU v Brně. Půl roku studovala na vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově. Po tříletém angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě přestoupila do Prahy, kde od roku 2017 působí na několika divadelních scénách, například na Nové scéně Národního divadla, v Divadle Ungelt, v Divadle Pod Palmovkou, v Divadle Kalich. V roce 2019 byla nominovaná na širší cenu Thalie za iscenaci Po konci světa v Divadle Bez zábradlí. Hrála rovněž ve dvou česko-německých inscenacích, které byly uváděny ve státních divadlech v Augsburgu a Norinbergu v režijním podání Armina Petrase.

Na televizních obrazovkách se objevila poprvé v roce (2010) jako princezna Lenka ve Škole princů, hrála hlavní ženskou postavu v seriálu Profesor T. (2018), který byl v režii Tomáše Mašína nominovaný na Českého lva, poslední televizní projekt minisérii Pozadí událostí (2021) odehrála v režii Jana Hřebejka.

Zajímá se o dobrovolnictví, pomáhala v sirotčinci v Tanzánii (2019), během pandemie sázela v lese  stromy a pracovala jako sanitářka na covidovém oddělení. Podporuje paliatvní léčbu a spoluorganizuje šestý ročník multižánrového festivalu MeetingBrno, jehož je letos patronkou.

Hana Dostálová Roušarová – housle

Pochází ze Zlína z muzikantské rodiny. Zde také navštěvovala ZUŠ. Poté pokračovala ve studiu na konzervatoři v Brně (prof. Rudolf Šťastný) a v Praze (prof. Jaroslav Foltýn). Konzervatoř absolvovala ve Dvořákově síni Rudolfina Sibeliovým koncertem. Dále vystudovala AMU a zúčastnila se stáže ve Freiburgu. Byla úspěšná v soutěži ZUŠ, Kocianově soutěži i na Pražském jaru. Od studií se s oblibou věnuje komorní hře, je zakládající členkou Pavel Haas quartetu atd. V současné době je členkou skupiny 1. houslí PKF Prague Philharmonia a učí na ZUŠ Brandýs nad Labem.

Monika Urbanová (roz. Růžková) – housle

Studovala v letech 2000 – 2006 na Pražské konzervatoři pod vedením prof. Dagmar Zárubové a prof. Jaroslava Foltýna.  V roce 2011 završila magisterské studium na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Ivana Štrause a prof. Leoše Čepického. V letech 2009-2010 absolvovala roční stáž  na Hochschule für Musik und darstellende Kunst Wien ve třídě prof. Petera Schuhmayera. Monika je laureátkou řady mezinárodních soutěží (2002 – 1. cena Soutěž J. Muziky, 2005 – 3. cena Soutěž konzervatoří, 2006 – 1. cena a cena za nejlepší provedení díla B. Martinů Soutěž Nadace B. Martinů, 2010 – 3. cena Stephanie-Hohl Wettbewerb ve Vídni). Pravidelně se účastnila mezinárodních mistrovských kurzů např. 2001, 2004, 2010 Sommerakademie Prague – Vienna – Budapest v Semmeringu (prof. I. Štraus, prof. A. Kiss, prof. H. Shaham), 2005 Akademie v Telči (prof. J. Talich), 2006 a 2007 Meadowmount – USA (prof. Ch. Avsharian), 2008 Encuentro de música y academia de Santander (prof. Z. Bron, S. Markovici), 2009 Letní kurzy v St. Wolfgang Rakousko (prof. P. Schuhmayer). Od r. 2010 stálou členkou skupiny prvních houslí Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jako sólistka vystoupila se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, s Filharmonií Hradec Králové, s Komorním orchestrem Pavla Haase, s Komorním orchestrem Pražských symfoniků. Monika Urbanová se intenzivně věnuje komorní hře, působila ve Phantasy Quartet, Trio con brio. Byla členkou smyčcového kvarteta Eve Quartet (2007-2016), s kterým se kromě klasického repertoáru věnovala také swingu. Vystupovala v představení Easy Living Divadla Mlejn, které spojovalo klasický koncert se vzdušnou vertikální akrobacií. Zúčastnila se také projektu „Vivaldi show“ – spojení Čtvero ročních dob A. Vivaldiho se scénickým tancem a projekcí.

Gabriela Kubátová – housle

Gabriela Kubátová hraje na housle od šesti let a získala řadu cen v soutěžích uměleckých škol. Po maturitě na gymnáziu pokračovala ve studiu houslí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ve třídě prof. Jiřího Tomáška, které ukončila v roce 2000 absolventským recitálem v Sukově síni Rudolfina. Během studií kromě jiných soutěžních ocenění obdržela diplom za vynikající interpretaci Sonáty Leoše Janáčka. Od roku 1997 veřejně koncertuje doma i v zahraničí. Pravidelně vystupuje jako sólistka s předními sbory v dílech B. Martinů, Z. Lukáše, J. Málka, J. Temla aj. V roce 2004 ukončila doktorské studium na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde v současné době působí jako odborná asistentka a vedoucí houslového oddělení na Katedře hudební výchovy.

Dagmar Mašková (roz. Zajícová) – viola

Narozena v Praze, kde vystudovala konzervatoř a AMU. Jako studentka se s úspěchem zúčastnila řady soutěží, např. přehlídky konzervatoří, Beethovenova Hradce atd. V letech 1988 – 1991 byla členkou Gustav Mahler Jugendorchester pod vedením Claudia Abbada. Zde vznikla myšlenka na založení Pražské komorní filharmonie, jíž je Dagmar členkou a zástupkyní vedoucího skupiny viol doposud. Působila rovněž v Sukově komorním orchestru, SOČRu a orchestru Národního divadla. Vystupuje sólově, jako členka různých komorních uskupení a věnuje se rovněž hře na violu d’amore.

Vladimíra Sanvito – violoncello

Violoncellistka Vladimíra Sanvito hraje od svých pěti let. V roce 1999 absolvovala Akademii múzických umění v Praze ve třídě Daniela Veise. Během studií (v letech 1990 a 1991) byla členkou Gustav Mahler Jugendorchester pod vedením Claudia Abbada a orchestru Státní opery v Praze (1994-1995). Účastnila se interpretačních kurzů Lynna Harrella, Angelicy May a Františka Smetany. V roce 1990 se stala laureátem violoncellové soutěže Beethovenův Hradec. Byla zakládajícím členem orchestru Jiřího Bělohlávka, ze kterého vznikla Pražská komorní filharmonie. V letech 1999-2000 byla koncertním mistrem v orchestru Národního divadla v Praze a v letech 1997-1998 působila koncertně a pedagogicky v Japonsku. Od roku 2008 učí na ZUŠ v Liberci a od roku 2018 je zástupcem koncertního mistra v orchestru divadla F.X. Šaldy. Aktivně se věnuje sólovému hraní, komorní hře a autentické interpretaci barokní hudby.

Eva Kaiserová – producentka

I cesta může být cíl…

V roce 1996, díky mé původní profesi a profesi manžela, což je polygrafie, jsme založili grafické studio, to se postupně rozšířilo na prosperující nevelké nakladatelství. Já a mí lidé jsme po celou dobu existence společnosti pracovali pro velké nakladatelské domy Ivo Železný, Euromedia a další. Věděla jsem, že nechci velkou firmu, věděla jsem již na počátku, že mne baví i jiné činnosti než vydávání knih a že je chci zkusit. V nakladatelství se vždy potkávali zajímaví lidé všech možných profesí. To je velmi inspirující. Rozhodující bylo setkání se dvěma dámami, režisérkami Olgou Struskovou a Jitkou Škápíkovou. Ty mi znovuotevřely svět divadelního kumštu. Proč znovu? Pocházím z operní rodiny, hrála jsem amatérské divadlo. A jak každý divadelník ví, pokud jednou přičichnete k divadlu, tak už se ho nezbavíte. Na počátku byly opět knihy. Produkovala jsem představení, jež vzniklo podle knihy Karel IV. – Tajný deník s Otakarem Brouskem ml. v titulní roli a Andreou Černou a Janem Zadražilem v dalších rolích. Další úspěšnou inscenací bylo Zastřihávání křídel s Andreou Černou v alternaci s Miluškou Bittnerovou, hudební doprovod obstarala multiinstrumentalistka Alexandra Niklíčková.  S Josefem Somrem a později s Pavlem Soukupem jsme připravili scénické čtení povídek Z Oděsy do světa a zase zpět. Po celou dobu produkuji různé talkshow pro Fresh Senior Praha 6, křty knih (většinou mi pomáhá dcera), produkuji také audioknihy.

www.jonathanlivingston.cz

www.vydejsisvouknihu.cz

www.vaseprodukce.cz,

Projekt Alma Rosé vznikl v loňském roce. Koronavirus realizaci pozastavil. Zaujal mne nejen zajímavým a tragickým osudem Almy Rosé, ale také tou možností spojit krásnou hudbu s hereckým výkonem.